Člověk je, na rozdíl od zvířat, schopen mít rád druhého jako takového. A když muž miluje ženu, a miluje ji doopravdy, je jeho náklonnost mnohem více než pouhá vášeň. Vášeň či cit jsou impulzivní, jsou jen něčím příjemným. Rozumem však umíme poznávat bytost druhého a jsme schopni ji milovat v její jedinečnosti. Zamilovaný může říct své milé slovy Josefa Piepera: Jo je dobře, že existuješ!"

Manželství, instituce svou přirozeností stabilní, se neopírá o vášeň nebo pomíjející cit, ale o vzájemné a svobodné obdarovávání se muže a ženy, kteří jeden druhého nulují jako člověka. Pouze tak je zaručena věrnost. „Pro bytost, jakou je člověk žijící v čase, je dlouhodobá věrnost jediným možným způsobem, jak vytrvat. Citovost nemůže zajistit budoucnost - náklonnost je. jak už říkali klasikové. vášeň, neboli to, co se v člověku děje, a nikdo nemůže zajistit, že se to v něm bude dít, protože to není v jeho moci. Vůle však je spojena s budoucností, protože se tyká toho, co člověk dělá, a ne toho, co se v něm děje. A člověk dělá to, co je v jeho moci. Proto se manželství nezakládá na citu, náklonnosti, ale na vůli, neboli na svobodném rozhodnutí rozvíjet milostný vztah dvou lidí."

Proč se tolik mladých i méně mladých manželství rozpadá? Protože se snaží stavět manželství na citech, které jsou proměnlivé, spíše než na lásce založené na svobodném volním rozhodnutí. Výše citovaný autor dále říká: „Člověk je tvor, který je schopen se zavazovat sliby. Věrnost vlastním slibům v sobě zahrnuje opravdové nadčasové ovládnutí se. ovládnutí sebe sama s výhledem do budoucnosti. Pouze bytost, která je člověkem, neboli pánem sama sebe, se může zavázat do budoucnosti. Z tohoto pohledu je věrnost nejen vlastnost charakteristická pro lidskou bytost, nýbrž také nejjasnější důkaz lidské svobody. Být svobodný totiž znamená být schopen disponovat sám sebou. Svoboda je vlastně schopnost dát závazek. Věrnost jednou danému slovu je zaručena věrností sobě samému, protože předpokládá, že ať se stane cokoli, stále to budu já."

„Zjistil, že už není zamilovaný"; „Zamiloval se do jiné". Je to jako chtít založit manželství na pohyblivém terénu měnících se citů, spíše než na svobodně přijatém závazku k druhé osobě, jenž se pak odráží v plnosti věrnosti. Koncept věrnosti, jak poznamenal Thibon, stojí jak proti obyčejnému odmítnutí změny, ustrnutí, tak i proti nestálosti. Věrnost není zkostnatělost ani nestálost, nýbrž způsob, jak uskutečnit věčnost v aktuálním bytí. Je to schopnost zachovat si identitu právě prostřednictvím změny." G. K. Chesterton ve své knize Láska nebo síla osudu mluví o monogamii jako o významné lidské charakteristice. Muž a žena jsou schopni lásky a vzájemného svobodného a trvalého odevzdám se. A co víc: jestliže je láska opravdová, vyžaduje kontinuitu a ochotu. Ti, kteří se berou opravdu zamilovaní, to dělají s upřímnou vůlí milovat se stále, zůstat spolu navždy. „Lidská bytost je monogamní, i kdyby to bylo na jeden měsíc; láska je věčná, i kdyby byla věčná pouze na jeden měsíc. Vždycky za sebou zanechá stopu něčeho rozbitého a zrazeného.'"

Když se dva lidé svobodně a s touhou po věčnosti spojili, zrodilo se mezi nimi něco nového, silného a hlubokého, a to i když přijdou chvíle neshod a krizí. Jde o něco soudržnějšího a trvalejšího, než je „stará představa svobodného, neženatého člověka. Znamená to. že jednota manželství, spojem v jedno tělo, znamená být dokonale šťastní, dokonale dobří, nebo dokonce dokonale a stále zamilovaní." Romantika je dobrá pouze do určité mír}'', protože přílišná idealizace lidské lásky a manželství může vést ke zklamání a rozhořčení. Také zde platí přísloví méně je někdy více. S manželstvím vznikla nová skutečnost, která vyžaduje novou a hlubší lásku, víc než pouhou emoci. „Mnoho mužů mělo to štěstí, že se oženili s ženou, kterou milují. Ale více štěstí má muž, který miluje ženu. kterou si vzal." Proto je ona dezerce, útěk z pevné a soudržné lidské skutečnosti, jakou je svobodně přijaté manželství, vždy důsledek lidské nezralosti. Slovy výše zmiňovaného autora bychom mohli říci: „Cizoložství je věcí špatné morálky, rozvod pak špatné metafyziky, špatného bytí." Cizoložství je projev nedostatku řádu, je to vina, je to hřích. Rozvod je důsledek špatné metafyziky, protože nepřihlíží k závazku soudržnosti a monogamie, který vznikl uzavřením manželského svazku.

Rafael Balbín